Počítače

Doktor Samuel Verner, básník a mistr slov i nevšedních postřehů, jednou v Soukenické ulici při biblické hodině ve velkém vzrušení zhodnotil primitivnost výpočetní techniky: "Jak je to ubohé, když se umí dělat jen RAZ! DVA! RAZ! DVA!" Dávám mu za pravdu, přesto podstatnou část mého života strávil tento prapodivný marš.

Na střední škole jsem poprvé vyslovil, že chci studovat kybernetiku, ale dostal jsem se "jen" na silnoproud. Pak byl nějakou dobu skoro klid (jen v posledních semestrech jsem zjistil, že mě cosi vzrušuje, když si hraji s analogovým počítačem a sestavuji si nové algoritmy ve Fortranu), při návratu z vojny jsem ale spadnul počítačové sani přímo do chřtánu. Nastoupil jsem do počítačového týmu IBM při Českých energetických závodech a pak už to jelo nezadržitelně. Asi rozhodla o lecčems perfektní úroveň školení zahraničních lektorů IBM, protože dodnes se přistihuji, že mne přitahuje preciznost a komplexnost analytického myšlení, netušená možnost vymodelovat si něco jako svůj svět a vdechnout mu život. To je svět programování a já jsem měl velké štěstí, že jsem přitom nikdy nebyl zahrabán do tun nezáživných datařských agend, ale mohl jsem pracovat skoro výhradně s operačními systémy, které zvláštním způsobem simulují život.

Vystřídal jsem 15 firem a nejdéle jsem byl zaměstnán jen 3 roky (nejméně 1 měsíc). V okamžiku. kdy jsem vycítil nezájem u vrchnosti, odešel jsem jinam. Patřil jsem ke špičce mezi "profíky" na operační systém IBM.  

Pak přišla "sametová revoluce" a poslední firmou, kde jsem byl zaměstnán byla německá firma Software AG. Jezdil jsem na Slovensko, kde jsem v Bratislavě měl za úkol rozjet systém Adabas. 

Když jsem začal podnikat, měl jsem na výběr: programovat dál nebo řídit firmu. Soudně jsem přiznal, že lidé od IBM mají pravdu, když používají mladé nezkažené kluky do 22 let a to už mám dávno za sebou. Programovat bych mohl asi i dál, ale čím dál obtížněji, nemotorněji a především bych už nezvládl nic jiného. Rozhodl jsem se tedy ubránit se chuti konkurovat těm dvacetiletým a až na pár epizodek se mi to daří. I přes svůj věk ale zvládám řídit počítačovou firmu ToWare, s.r.o., dodnes vymýšlím, co by se dalo a jak programovat, sám to ale už nedělám. 

Zpočátku jsem prodával řadu SW a dělal jsem i hardware. Dnes jsem se omezil výhradně na IS ABRA a v současnosti mám asi 220 uživatelů. Protože stojí o mé firmy z Pardubic, Hradce Králové a okolí ABRA Software, patrně jim tyto firmy prodám. 

Málokdy mi stačí jeden počítač a i když je nevyužiji, mám jich kolem sebe víc, než užiji ....  Končím tím, že prozradím, jak mne odhadla moje manželka Jana. Každý prý si nebe představuje jinak. Já prý nebe vidím jako jedno obrovské a perfektně vybavené fungující výpočetní středisko. Sám bych se neodvážil to tak říct, ale jí věřím a třeba to tak je, i když Lenka si myslí, že v nebi počítače nejsou potřeba.